"A od toho je t pancelka a rodice, aby pohovorily, jaky je rozdil mezi informacema DULEZITYMA a zalovanim."

no a co tvrdím jinýho?

" Asi bys se divila, ze sikanovane deti ve skole ani doma s tim nikam nebehaji, ale snazej se to resit co nejdyl samy. Cili donaseni sikanu nijak neresi. On je taky rozdil mezi DONASENIM A ZALOVANIM a informovanim o podstatnych vecech (= to je treba dite ucit, a to i doma. )"

To bych se nedivila, to je snad obecně dost známá věc. Ti šikanovaní se za to stydí. Ale co to znamená, že "donášení šikanu neřeší"? Přece si může někdo třetí všimnout, že parta kluků mlátí Pepíčka nebo mu bere věci, tak to řekne učitelce, ale to přece není žádný donášení (a je na tý učitelce, aby to rozlišila, ale zároveň je nežádoucí odrazovat ty děcka, aby jí to neříkaly, protože "to je přece donášení a to se nedělá)".

Chci tím říct, že v praxi asi nemusí být hranice mezi tím, co je správný říct, a tím, co už je donášení, úplně jasná.

A to, že to v Tobě vzbuzuje nějaký asociace, je mi líto, ale jsem v tom nevinně, takový panoptikum, jako popisuješ, jsem nikdy nezažila a ani si to neumím představit.