"Nemám na to - musím se starat včas o pětikilo nebo čokoládu.

Mám na to - pak mi nevadí vypláznout víc, ale zas to neprezentuju jako nutnej výdaj (protože kdybych chtěla, mohla bych to pořídit za míň, to, že jsem nechtěla, byla moje volba"

Tohle je právě pitomost, která se táhne celou diskusí. Pokud škola jede na hory, tak zajištění lyží prostě je nutnej výdaj související se školou, stejně jako boty na tělocvik atd. Maximálně se můžeme bavit o přiměřené nebo průměrné výši půjčovného. Půjčit od kamarádů se dá nakonec skoro všechno, ale sama drahé věci jako sportovní vybavení půjčuji krajně nerada, protože se to skoro vždycky poničí. Pokud se na mě s žádostí o půjčení obrátí kamarádka s normálním příjmem, tak to beru spíš jako vyčůranost, v podstatě tím ty nutné výdaje přenáší na mě.