Hele, nepřeháníte to už trochu s tou psychiatrií a tak?

Já chápu, že to je nepříjemná situace, ale zdá se, že to ta holčička nese možná líp než ti dospělí.

Chápu, že nikdo nechce, aby dítě mělo pocit, že je opuštěný, ale opravdu máte pocit, že tohle je bitva, kterou stojí za to nějak drsně bojovat proti všem (opakuju, že ti doktoři to asi nedělají schválně, aby dítě/rodiče týrali, ale asi nějak vyhodnotili riziko)?

Když už, tak mi připadá dobrý to, co navrhuje Magráta s tím, že se je pokusí nějak ukecat, ale jít do otevřenýho střetu s nima mi připadá úplně zbytečně hysterický, zvlášť pokud je dítě relativně v pohodě a lze mu na dálku posílat věci a ujišťovat ho.

Nepostřehla jsem, jestli může mít mobil, přes ten by se dalo taky komunikovat a zmírnit ten pocit samoty.