irmi, to ale nemusí být dlouhá cesta. Dlouhá cesta kam? K čemu?
A pak moje zkušenost - dlouhé rozhrabávání minulosti taky není úplně všemocné, odkrývala bych to jen do určité míry...není třeba se vrtat dlouhodobě v popelnici a prohlížet si tu papírek umaštěný od uzenáče nebo plesnivej chleba. V jednom okamžiku to pak chce (v ten správný čas) sbalit a hodit do nenávratna...a jít dál...jakoby ty věci překročit...neulpívat už na té úplné minulosti.
Ale taky to má svoje pravidla.
Podívat se, pochopit a jít dál...

Co si má člověk co donekonečna vyčítat? Pocity viny taky nikam nevedou...jsou destruktivní. A všichni děláme, myslím , co v dané situaci zvládneme a co umíme a dokážeme...my, naši rodiče a další předkové...

někdy je to fakt pokus - omyl...a děláme to všichni. Kdo z nás je dokonalý?
prostě jsi to zkusila, nevyšlo...aspoň víš, že tudy cesta nevede.

Chce to se nasměrovat aspoň trocšku k cíli..třeba k nějakému klidu, vnitřnímu štěstí...a pak důvěřovat vnitřní "navigaci", že nás tam povede...občas se může na chvilku ztratit nebo dojet tam, kde už další cestička není, ale co, tak se zas člověk o kousíček vrátí zpátky, ne? Trochu se zdrží, ale svůj cíl má pořád na zřeteli....a navigace ho tam vede