Ono to je někdy hrozně ochromující. Sama jsem se necítila nijak špatně psychicky, jen se mi dělalo nedobře mezi lidmi. Vygradovalo po po pár letech tak, že jsem mezi lidi prostě nemohla. Bylo mi tak zle, že jsem se chtěla složit, utéct, prostě tam nebýt.
Pak mi už bylo mizerně i doma, mělo to hodně rovin fyzických, také jsem prošla hromadou fyzických vyšetření, s negativními výsledky.

Až mne jednou napadlo, že mi bylo dobře nebýt... nicméně nikdy jsem neplánovala ublížit si, spíš zdrhnout někam, zahrabat se .. nikoho nevidět, jen to nějak přežít.

A do toho jsem připustila, že mám problém psychický. A to už jsem mazala na psychiatrii... následně se problém po různém testování potvrdil.