jj, protože jsem si neuměla představit, že prostě zůstanu doma... zlomená duše a srdce nejsou vidět jako gyps na noze... zpočátku mi bylo i divné, že jsem doma a "nic mi není" - neschopenku jsem měla se zápalem plic, zlomenou nohou... prostě něčím hmatatelným...
Nejlepší je, že i okolí to takto vnímá - zeptala se mě třeba sousedka, jestli už mám "aspoň probrané skříně s mužovými věcmi, když na to teď mám čas" :) Že léčíš pobitou duši Ti holt nikdo neuvěří...
(A nemám je probrané dodnes, paní XY, prostě na to nemám ještě žaludek...)