Termixi, mě ani nenapadlo, že bys okolí obtěžovala, to vůbec ne, jen si tak nějak samozřejmě pamatuju tvůj příběh a překvapilo mě, že....já nevím, jak správně formulovat to, co chci říct...
Prostě - asi bych "očekávala", že to v sobě budeš mít víc v pohodě, že tyhle věci, o kterých píšeš, tam nebudou tak výrazné.

Přemýšlím, zda to mám napsat...ale třeba pro vysvětlení...psychologie mě vždycky zajímala, mám základy ze školy, scházela jsem se s profesorem psychologie soukromě...a v tu dobu, je to snad tak 20 let zpět, jsem chtěla jít psychologii i studovat. Jenže už tehdy jsem věděla, že mě klasická psychologie a psychoterapie neuspokojuje a že má poměrně krátký dosah...

Tím jsem chtěla říct, abys neházela flintu do žita, ještě to může jít dál a opravdu se od těch věcí můžeš oprostit, ne zapomenout, ale neprožívat to, co stále ještě uvnitř na tebe působí...vnímám podvědomí jako nahraný disk...se všemi přidruženými emocemi, pocity, nahrává se tam všechno...a ta silná emoční pohnutí, která jsou spojena i s tělesnými příznaky, se tam přímo vypálí...a ovlivňují běžný život.
Ale dá se tahle stopa (emoční stopa) jakoby "vygumovat", že zbude jen samotný zážitek...ale v takové formě, že nás už vůbec ovlivňovat nemusí, a pokud si na něj vzpomeneme, emočně na nás nepůsobí a nevrací nás do určitých situací.

Ty zkušenosti mám, že to jde, je to teda samozřejmě individuální a asi to musí přijít ve vhodné době...ale prostě - jde to. Ta naděje tam je a východisko...a možná i pro to se "vyplatí" žít .
Věřím v běh Života a možná tohle "dořešení" přijde právě ve vhodné chvíli.
Ale prostě píšu to proto, abych ti řekla, že ta situace není bezvýchodná...a určitě bych "otravovala" druhé ...však jsme tu jeden pro druhého a všichni máme stejnou hodnotu.

Jsi určitě hodně odvážná, že jsi se odhodlala odkrývat všechny ty bolesti a tak dlouho a tak často...ale může být ještě "líp"...určitě jo.

Omlouvám se za elaborát a navíc veřejný, ale prostě jsem měla nutkání to napsat, že ten vývoj může jít ještě dál dopředu...však to štěstí se skrývá uvnitř nás... i ta vnitřní radost...klid...a chu´t žít.
Podle mne člověk před životem neuteče...a ani případná smrt to úplně neřeší (ale to je už moje taková vnitřní filozofie ).
Přeju ti, aby ti postupně bylo ještě líp a líp.