Ráchel, já to chápu, máš oporu, věřící člověk (čemukoliv věřící, a to doopravdy vevnitř věřící) má velkou oporu.
Já se ale nechci dohadovat, víš...to, co jsem psala, jsem psala o sobě, že pro mě to bylo zjištění, že klasická terapie a klasická psychologie má krátký dosah...

Moje dcerka taky chodila ke klasické psycholožce, potřebovala cizí nezávislou osobu, takže to není, že bych to zatracovala.
Pro mě, pro mě to má krátký dosah a že tudy jít nechci, že mě to neláká.

A co jsem si všimla, pokud člověk fakt chce, tedy "tluče a volá", a to s otevřeným , je mu většinou otevřeno. V pravý čas na správném místě.

Vlastně jsem to celé psala Termixovi, aby nepropadala pocitu, že tohle je konečná, ne, může to jít dál...
Osobnost formují takové věci, je těžké hnout s osobnostními získanými rysy, ale já prostě vím, že to jde...jinak (opakuju znova), bych se to tu neodvážila ani psát.

Ty máš jinou víru, než mám já, já prostě vevnitř věřím na kontinuitu života, že není jen jeden tak nějak vystřižený v téhle době na tomhle místě...a potom, proto si myslím, že když ne vše, mnoho věcí má příčinu a následek...a taky že určité věci si prostě "vybíráme" k tomu, abychom je prožili. Opakuju, že je to moje filozofie, nevnucuju to nikomu. A tak nic vlastně nemůže být bezvýchodné...
Jde vlastně o to nastolit znovu rovnováhu.

Chtěla jsem vlastně Termix povzbudit, nic jiného, omlouvám se, pokud to vyznělo jinak.