Starší to nikdy neprožíval (19 let). Mladší práská dveřmi od chvíle, kdy začal chodit, vzteká se od narození doteď (15 let). Do jeho tří let jsme stavěli dům, řemeslníci mu říkali " pan Nene", protože na všechno odpovídal "NE, NE A NE". Šlapal do čerstvého betonu a pod. Pediatrička ho rozčílila očkováním tak, že práskl dveřmi, vypadla pružinka, dveře nešly otevřít, v ordinaci já, doktorka, sestra a v čekárně osamocený vztekloun.
Takže u nás je to povahou. Nevím, jestli tě to uklidnilo