To je tak obecná otázka, že na to neexistuje jednoznačná odpověď. Já kdysi jako nezaměstnaná jsem odmítla "se vzdát" a zahrabat se montovně u nejpodřadnější práce a dala přednost doplnění vzdělání, ale v té montovně jsem u toho pracovala také, ale na dohodu. Vyplatilo se mi to, i když mě hodně lidí odsoudilo, že jsem buď "kariéristka" nebo se mi "nechce makat" a chci "pohodlnou práci v kanclu za spoustu peněz" Ale zase na druhou stranu mi hodně lidí říkalo "dobře děláš".

A podobně to bude i u toho tvého příkladu. Musela bys být víc konkrétní, aby se na to dalo odpovědět.
Záleží na tom, co je to za práci, co znamená "míň odpovědnosti za stejné peníze", nemožnost "karierního růstu" apod. Já tedy nesouhlasím z tezí, že z nižší pozice se nelze dostat na vyšší pozici. Jestli ta dotyčná má před sebou 20 let pracovního života, tak je jí kolem 40, to opravdu není za zenitem. Záleží na oboru.
Ale taky záleží na tom, jak se k tomu staví ta dotyčná osobně. Co třeba pozoruju já, tak mám kolem sebe hodně lidí, kteří kolem padesátky nemají problém se naučit jazyky nebo nový počítačový program, ale už se jim nechce, už pociťují určité vyhoření, tím, že mají už lecos za sebou, tak přehodnocují priority a tak. Už nemají pocit nepostradatelnosti jako většina mladších, že když trochu vypustí práci, tak se celý svět zhroutí a tak.
Pak taky záleží na tom, jak je na tom dotyčná finančně, zda si vůbec může dovolit a na jak dlouho vypustit příjem atd.
Jak je na tom rodina, zda má děti, jak staré atd.
Těch okolností je tolik, že jestli tu napíšu já nebo někdo jiný jak to má, tak to nemá stejně žádnou vypovídací hodnotu.