Kat, nevím.. Jsem dost v háji psychicky, dr je prý nejlepší operater, ale fakt hrozný hulvat. Zas chtěl přímo při akci, ať pochopím, jak to funguje, ať se podívám - no výborné, to je prostě jako když vykrajujes klizku na guláš, ale vidět svoje "maso" fakt nechceš - držel to jak špagat a potahoval, prst se hýbal, jako loutkar..
Po první operaci to dle něj byla špatná rhb, po další rána zanicena a otok jak papuc, tak to teda jsem nezodpovědné pacient, nechal si mě ve špitálu o 3dny déle, dal atb, co mě úplně rozhodila (gyn potíže, zánět v očích, dásních, rozpraskany jazyk) a rhb chtěl hned - už druhý den přišla sestra mě edukovat. V st kontrola, vytažení stehů a hned cvičit - v nemocnici mi dali rhb až na konci března. Tak volám a obcházím jak blbec a všude je to ještě horší, rehabky jsou obsazeny hlavně na bolesti zad, což terapeuty zahlcuje a taky rozčiluje, protože je to věc zlozvyk a jiných nedostatků, ale prostě jsou na řadě dřív než já.. Problém je, že se musí cvičit hned, jinak hrozí zase srust kolem té šlachy - to je to, co jsem dřív nevěděl a teď mě to děsí. Prostě k někomu docházís a věříš mu, že ví, co dělá, protože sama to nevíš a protože on je tam od toho.
Po poradě na ostravském fb jsem oslovila paní, kt má být machr právě na ruce, jdu k ní v úterý, za 500 na hodinu.. Každopádně se mi už jen přes telefon věnovala jako nikdo doposud. Hrozím se, kolik to bude stát, bojím se, aby to bylo včas..
Ale mám i lepší chvilky, neboj, aspoň silou vůle v sobě musím vykresat trochu toho pozitivního myšlení a chovat si naději. A tak jsem si dneska sama umyla vlasy :)
Nechci to tu zahltit, zakladatelce se omlouvám!