Přidat odpověď
S tím souhlasím.
Taky mi přijde, že řeči o "manažerkách" atd. jsou takové trochu laciné, osobně znám nejvíc takových bezdětných žen, o kterých i ty píšeš, totiž že se přizpůsobily egocentrismu svých partnerů, popř. si i pomohly nějakou tou propagandistickou berličkou a pak je najednou pozdě.
Nejsmutnější a nejpůsobivější pro mě asi bylo sdělení mojí již nežijící profesorky klavíru na konzervatoři.
Ale znám i ty "manažerky", akorát že žádná z nich ještě není definitivně stará, jsou cca v mém věku. Někdy jim trochu závidím. Protože nemají děti a obvykle teda nemají ani nějakou opravdu podstatnou dobrou zkušenost ze vztahu s mužem. Ale mají všechno ostatní.
Já na jejich místě bych asi měla dítě za svobodna a vychovávala ho sama, ale kupodivu tyhle ženy (a prosím vás, pochopte, že nemíním všechny ženy na světě) to tak nechtějí. Chtějí to mít perfektní. Takového muže, který.... s ním rodinu. A takový muž nikde není. Maximálně ženatý s jinou. Je to vlastně zodpovědné, ne?
Myslím, že to dost souvisí s tím, jak nebývalé nároky se kladou dneska na rodičovství a také je to dílo hormonálního průmyslu, který prodává hormony proti početí, na obnovení plodnosti, proti přechodu.. ad libitum. Může být těžké si udržet povědomí, že nic z toho nutně nepotřebuju.
Předchozí