Navážu to sem, i když se chci vyhádřit nejen k tomuto příspěvku.

dějepis, zeměpis, přírodopis, nějaká galerie v rámci výtvarky

To jsou 4 různé exkurze, protože i když se teoreticky dají propojit třeba zeměpis, dějepis a výtvarka tématem, zaručeně to nebude sedět s tématickými plány a většinou ani s rozložením učiva v ročnících. To by všechny ty předměty musel učit v jedné třídě jeden člověk, aby si to "vyladil".

Takže čtyři předměty, čtyři akce, jedna třída. Každý z těch předmětů má dotaci 2 hodiny týdně. Každá exkurze je na celý den, pokud člověk není z Prahy, ale i tam to zabere několik vyučovacích hodin. Tedy jedna exkurze minimálně 6 vyučovacích hodin. I kdyby bylo reálné všechny hodiny si navzájem povyměňovat (nelze, zejména na menších školách, kdy člověk učí prakticky bez "oken"), jedna exkurze by měla nahradit 6 vyučovacích jednotek, tedy 3 týdny výuky daného předmětu. A protože to povyměňovat nelze, každá exkurze způsobí problém všem ostatním vyučujícím, protože v dané třídě přicházejí o své hodiny, které nemají jak nahradit. Pak se totiž ten předmět buď musí odfláknout (rychle odvykládat a jet dál, nic zajímavého okolo), nebo se prostě nestihne.
Když se k tomu připočítají ještě akce ve škole, reálně se odučí tak 2/3 hodinové dotace z dvouhodunového předmětu za pololetí.

Já třeba ve svém předmětu bych potřebovala nejméně dvojhodinovky, abych některé činnosti stihla a byly k něčemu (o vylezení ze školy kvůli čemukoliv ani nemluvím, čas na přesuny sakra chybí). No a když už je nemám, tak potřebuju alespoň navazovat z hodiny na hodinu, protože když se rozdělá nějaká praktická činnost a je pak kvůli exkurzi nebo jiné akci týden pauza, celá přípravná část se musí opakovat, děti zapomenou, co dělaly, jak mají pokračovat....a ve výsledku si z práce neodnesou nic, protože jim v dlouhém časovém úseku chybí návaznost. Takže mě fakt to, že na úkor mých hodin byly v galerii nebo na procházce po Praze nadšením nenaplňuje.

Do toho učitel, který jede na exkurzi, tak přichází o hodiny v jiných třídách. Ty se sice nějak odsuplují, ale ani při pečlivé přípravě to prostě není "ono" a je třeba je pak nějak "doladit".
A pokud by měl jezdit třídní jen z pozice třídního, jako důkaz, že na třídu nedlabe, ačkoliv předmět vůbec neučí, tak co ty ostatní třídy, ve kterých by měl svůj předmět odučit? Budou přicházet o další a další hodiny?
Ostatně být třídní na druhém stupni není nic, o co se člověk pere. Je to hodně práce navíc za pět stovek měsíčně (někde je víc, ale většina škol drží zákonné minimum). U nás jsou třídní všichni kromě ředitele, dvou angličtinářek a jedné zastupující důchodkyně a příští rok přibudou další dvě třídy na druhý stupeň navíc (odchází jedna devítka, přijdou tři šestky), takže bez třídnictví budou dva?, maximálně tři vyučující.

Přidám ještě poznámku k dopravě. Zejména mimopražská doprava není taková "sranda", jak by se mohlo zdát. Dopravci nejsou povinni přepravit větší kolektiv bez předchozí dohody. Autobusy jsou téměř pasé, asi to bude kraj od kraje, ale tady prostě třídy nebere nikdo, navíc tu skoro žádné nejezdí. Z veřejné dopravy je možný tak jen vlak, ale tam je nutné alespoň týden dopředu podat žádost, udat přesný počet osob a předem zaplatit cenu za počet nahlášených osob. Ve chvíli, kdy pak někdo nejede, platí rozdíl škola (teď je to levné, ale ještě minulý rok se rozdíly pohybovaly podle vzdálenosti v řádech stokorun na třídu). Objednat předem je nutné, aby dopravce mohl navýšit kapacitu soupravy. Už se nám taky stalo, že nás do jednoho vlaku nechtěli vzít (panťák, žádná místní lokálka), a zažila jsem i, že i když jsme měli speciálně objednaný vagón, tak byl pro poruchu uprostřed trasy odpojený a my zůstali viset, plus jedna školka, která neměla ohlášeno, byla prostě odmítnuta. No a pro nás to znamenalo, že objednaná prohlídka byla najednou mimo, příjezd o hodinu později...naše smůla, už na nás neměli čas...
Takže ve výsledku je člověk odkázaný jen na soukromé autobusy a ty nejsou levné. Navíc je problém s kapacitou, na jednu třídu je jeden autobus příliš velký a drahý, dvě už se nevejdou, pokud dopravce nemá velký autobus....termíny obsazené půl roku dopředu....
Takže podobné akce je třeba plánovat hodně předem.
To jen poznámka k tomu, jak je snadné mimo Prahu někam jet, byť "místně". Není to důvod nikam nejezdit, ale zase to fakt není o tom "vymyslet a jet".

A úplně na závěr. Když už výuka venku, tak proč ne matematika? Já jsem na základce zažila praktické využití geometrie, v podstatě základy geodézie a jde to, ne že ne. Jít do obchodů počítat "slevy" a "výhodné nabídky", měřit plochy pozemků....dá se toho vymyslet. A ani by nebylo nutné nikam jezdit, kdyby škola měla vhodné vybavení. Ale kupodivu u matematiky to nikomu nepřijde důležité někam chodit nebo jezdit, případně není problém vymyslet, proč to není reálné (třeba že přínos takové hodiny ve srovnání s riziky plynoucími z třídy puberťáků pobíhajících po obchodě je velice diskutabilní a pochopení provozovatelů prodejen je málo očekávatelné)...

Výuka venku, ať už jen mimo budovu školy "na vzduchu", nebo prostřednictvím exkurzí, je super. Bez ironie. Akorát to potřebuje úplně jinou než klasickou organizační strukturu. Ideálně propojené předměty, spolupracující vyučující a někoho, kdo je schopný to organizačně zajistit jako celek. Obzvlášť na druhém stupni. V běžné základní škole víc sen než realita, i když se asi sem tam nějaká ta super, kde to jde, najde. A samozřejmě to chce vhodné podmínky, ne každá škola má pozemek vhodný k výuce venku (u nás se o jeden přetahovaly tělocviky s pracovkami a družinou, teď minimálně 2 roky nebude ani ten).

A pak taky děti musí být od mala zvyklé. Pokud s něčím takovým člověk přijde po letech výuky ve třídě a v lavicích, pro většinu dětí se z toho stane přesně to, co popisuje Federika. Hlavně zábava a pocit, že nic nemusím. Stačí zkusit po exkurzi vyžadovat znalosti, které exkurze měla přinést, a je po zájmu. Jedna učitelka to letos zkusila po celodenní exkurzi o Praze v Praze. Ze dvou tříd jen jeden žák byl schopný reagovat na její otázky týkající se programu exkurze. Pro ostatní to byl prostě volný den a jediným zážitkem byl oběd v McDonalds a ani to nijak nepopírali.