Monty, bezvýhradný souhlas.

Člověk se narodí s nějakou výbavou, náturou... a vyčítat mu pak, že není schopný "něco s tím udělat" nebo naopak obdivovat, že to dokáže, je takové lehce až těžce podivné. Ovšem denně se to děje. Protože nějaká "vlastní vůle" prostě existuje. Co člověk dělá a jak je výsledkem těch vrozeností a působení okolí. Mě v této souvislosti fascinuje otázka míry odpovědnosti jednotlivce. Jako chápu, že se "musím snažit", ale to chápání jsem vzala... kde?

Nikdo není sám o sobě, že by se rozhodl, že se narodí, jaký se narodí, kdo ho bude jak vychovávat, v jaké společnosti bude vyrůstat, co potká za kamarády a lidi vůbec... mně to přijde úplně strašidelný, že defacto "nikdo za nic nemůže", ale přitom dohromady všichni můžeme za všechno.