Kudlo, ale já třeba zpětně byla schopná řadu svých rozhodnutí přehodnotit, uvědomit si, že jsem jednala třeba z nějaké nesmyslné úzkosti a další věci. A tak jsem se za to normálně omluvila. Za omluvu nestojí jen týrání přece. Ano, člověk se rozhoduje tak, jak umí, ale může zpětně uznat, že to rozhodnutí dobré prostě nebylo. Nebo že jsme něco nedomysleli. Že jsme třeba svým dětem dostatečně v něčem nenaslouchali, nebrali na ně ohled. A když jsme ochotní tohle dělat a respektovat jejich emoce, jejich vzpomínky a jejich hodnocení událostí, tak ono těm pubošům časem docvakne, že je máme rádi, i když nejsme dokonalí.