Ráchel,

já si myslím, že tady nejsme ve při.

Nemohu se omluvit za něco takového jako "chtěla jsem ti ublížit", když vím, že nechtěla, ale mohu uznat, že "když jsem udělala to a to, cítil ses tak a tak, rozumím tomu a je mi líto, že ses tak cítil, ačkoli já jsem neměla v úmyslu ti ublížit".

A s tím selháním... nevím, asi bych s tím slovem byla dost opatrná, pokud se nejedná opravdu o nějaké zneužívání nebo týrání/tolerování toho.

Vzhledem k tomu, že jsme lidé omylní a ne všecko se nám povede, a zvlášť tohle je, jak jsi zmínila, citlivá záležitost, tak bych ty rodiče pokud možno nenutila k tomu, aby se bičovali a sypali si popel na hlavu za to, že SELHALI, když se jednalo o nějaké rozhodnutí, které zpětně pohlíženo třeba nebylo nejlepší, ale oni se rozhodovali v nějaké situaci, ve které ho za nejlepší považovali.

(to říkám z pozice rodiče, který se snaží dělat co může, ale nikdy si není jistý, jestli je to opravdu dobře, ne z pozice tyrana, teda aspoň doufám)