Monty neblázni, přece i ty víš, že každý člověk, i 12 leté dítě je jiný/jiné. Já jsem z malého města a tam jsem se pohybovala celkem samostatně, ale sama jsem nikam nejezdila a když jsem jela poprvé sama na moravu za babičkou, bylo mi 14 a čakala mne u vlaku. Jezdila jsem na tábory, nestýskalo se mi nikdy, ani ve školce se školkou v přírodě. Moje máma nebyla nijak protektivní ani zvlášť pečující, táta už vůbec.... Ale neměla jsem ve 12 pocit, že jsem velká a rodiče nepotřebuju. Dokonce si vzpomínám na zcela normální spolužačku, jak plakala, že nejspíš neudělala přijímačky na sš. Bylo jí 14.
Nejde o to, co děti zvládnou, když musí, jde o to, zda je vystavovat určitému riziku, když je jejich nezkušenost/zranitelnost dostane do nebezpečné situace.
Jinak 15 letého bych doma nechala, pokud je samostatný a nechybí mu společnost...já se třeba sama doma bála (v noci) a měsíc bych to nedala. Někdy se v noci sama bojím i teď a nepřijdu si nesamostatná, naopak, je to jen instinkt, pud, jsem taková, jsem to já.