Slupko,
no asi tak.
Mmch., můj syn má poměrně odlišný způsob uvažování, u nás je ten vztah založený (přiznám, že cíleně, z mé strany) spíš na blízkým přátelství. Obávám se, že kdyby někdo nahlédl reálie naší běžný komunikace, byl by nejspíš upřímně zděšený. Taky se většina lidí dost diví, jak je možný, že "tohle vím", že mi "takový věci" normálně říká. Já neumím a nechci být mentor a ochránce, není mi to vlastní, moje silná stránka je být parťák, bez ohledu na biologické vazby. I ze strany manžela si nejvíc vážím toho, že jsem jeho nejlepší kamarád/ka.