Jé, vzpomínky - necelých 13, mezinárodní závody, sice pod "dohledem" trenérů, ale ti byli zvyklí na dospělé lidi. SMS v půl druhé ráno "urval se nám přívěs, nocujeme na odpočivadle, nevojej, ostatní spí" - moje SMS "Kde jste" a památeční odpověď "Někde MEZI Švýcarskem a Německem". Měla povinné volání každý den kolem šesté večer, JEDNOU nezavolala ze Srbska, já jsem nechtíc v deset večer zbuntovala půl Evropy, protože nebrala telefon, já jsem netušila, že s nimi jel jiný trenér, než obvykle, provolala jsem se do Itálie, ten neměl patřičné číslo, přes Slovensko, kde byl zbytek repre jsem se ho dozvěděla a v jedenáct rozespalá dcera a trenér předávající jí telefon se slovy "hele, tvoje máma má pocit, že jsem tě utopil nebo sežral". Od té doby volala pravdelně a bez vyjímek
. Dnes je jí 25, je báječná, sport už jen trénuje a vzpomíná na matku stíhačku
.