Kudlo, ja to chapu. Technicky je fakt na kazde rodine, zda pohreb usporada nebo ne.
Moralne to ale pokladam za povinnost pro zemreleho rozlouceni usporadat, protoze jeho zivot proste nebyl jen o mne, byl spjat s mnoha dalsimi lidmi, kteri tu potrebu prijit se rozloucit treba maji. A to i tehdy, pokud byla nemocna babicka posledni leta upoutana na luzku a moc se s nikym nestykala - mela i zivot pred tim.

Obecne mi prijde soucasny pristup ke smrti dost patologicky - bojime se delat rozlouceni, bojime se podivat na mrtveho, bojime se umirani obecne, protoze se nebudeme tryznit, nebudeme si zpusobovat traumatka, chceme si pamataovat zemreleho zaziva. To jsou imho kecy, je za tim prosty strach ze setkani se smrti a to neni dobre. Je mi z toho smutno. Smrt je soucasti zivota a nemeli bychom ji vytesnovat.

Ale dostali jsme se trochu OT, tema bylo zda jit ci nejit na pohreb ne zda ho poradat ci nikoliv.