Ja bych k tomu dodala - ten cirkevni obrad pred lety, kdyz nebyla ani jina moznost pohrbu. Pro mne sedet v kostele s par lidmi, ktere prakticky nikdo z par pozustalych neznal a kteri se dostavili, aby se nereklo (vyslani spolupracovnici), kde o zemrelem mluvi knez, ktery o nem nic nevi, nezna ho (=protoze dotycny neverici do kostela nechodil a i kdyby, tak byl puvodne krtenej katolik...), zpivaji se psalmy, ktery nikdy neslysel (=protoze "se" to takhle v danem obradu dela a neni nic moc na vybranou, obzvlast, kdyz pozustali nemaji potuchy, JAK a co se ma a spolehnou se na doporuceni zamestnance pohrebniho uradu) - tenkrat jsem se rozhodla, ze budu nesmrtelna.


To byl proste nezapomenutelny priklad toho, jak v takove situaci, kdy nejblizsi pozustaly udela, co "se od nej ocekava" a co se mu poradi, protoze zrovna v te chvili neni niceho jineho schopen a nema zadnou zkusenost.