Víš, já většinou tady na rodině i v reálu popisuju vztahy a věci tak, jak chodí, jak jsem se já s tím setkala a ne tak, jak by to hypoteticky mělo být.

Hypoteticky do toho nikomu nic není, všichni okolo by měli dělat jakože nic a respektovat.

Realita je ale taková, že každý je tolerantní hlavně za klávesnicí a jen do chvíle než by se to mělo dotknout jeho a naprostá většina lidí je velmi ostražitá když vycítí riziko, že by někdo jiný měl mít nějaký sebemenší profit navíc.

Je jen otázka času, kdy se to provalí. Ale nejspíš se to neprovalí naráz, jako když zaměstnanec udělá nějakou škodu, spíš si to ostatní kolegové budou pokoutně špitat mezi sebou na chodbách, spekulovat a pozorovat každý jejich pohyb a zejména to, jestli se náhodou spolu příliš nevybavují, co z toho mají, jestli se moc neflákají apod.

Ty bys v takové atmosféře chtěla pracovat? Já tedy ne. Protože takhle to mezi kolegy na pracovišti chodí.
Fakt bych si nedělala iluze o tom, že budou všichni tolerantní, bez předsudků a nebudou si ničeho všímat.

U mých rodičů situaci velmi usnadnilo hlavně to, že spolu prakticky nespolupracovali, každý šel do svého úseku a celý den se neviděli. Jen výjimečně.
A nejsou to jen mí rodiče. Kdysi jsem byla odejita z práce, aby na místo mohla nastoupit dcera mojí kolegyně. Z různých, ale spolehlivých zdrojů se dovídám, že mladá je s matkou za zády velice silná v kramflecích, sebevědomí na rozdávání, ale dělá v podstatě podřadnou práci. Kolegové ji nesnášení. Aby ji měli rádi, musela by být úplně miliónová, daleko lepší než jsem byla tehdy já, protože je dcera vysoko postavené pracovnice.

Zakladatelka se ptala na zkušenosti. Moje zkušenost je taková, že to může klapat, pokud se ti dva z dvojice v práci téměř nepotkávájí, jeden nemá žádný vliv na práci druhého. Nebo v to může klapat v kolektivu, kde se pracuje hodně individuálně, práce jednoho nemá vliv na práci druhého. Napadá mě, třeba obchoďáci, kteří mají mzdu odvislou od uzavřených obchodů. V opačném případě, to bude mezi kolegy dělat zlou krev.