Radko, ono je to hodně o egu...o té touze, že jsem to dokázala právě JÁ. K určitému věku to jistojistě patří, ne že bych tu fázi neměla a silně promítlou, dneska je mi tak nějak povětšinou fuk, jestli někomu něco, nebo sobě DOKÁŽU .
Takže jo, určitě je to pochopitelný...že to tak (většinou mladí) maj, moje starší dcera to měla a vlastně pořád ještě má stejně...takže já bych nešla orodovat nebo něco za kohokoliv řešit, šla bych se jen poradit do školy s učitelkou/"vychovatelkou" , protože i tady pořád ještě škola určitým způsobem studenta (byť dospělého věkem) nějak formuje a ovlivňuje...
A ono jen stačí, aby člověk cítil podporu tak nějak v éteru, správné ovzduší...neviditelnou malinkou oporu.
Ne že by si to druzí studenti "nezasloužili" též.

Moje dcera tohle má...její holčička je prostě vidět a ty učitelky jsou většinou maminky taky.
Já ovšem za komoušů ve škole podporu neměla, spíš naopak...setkávala jsem se s velmi nepřátelským ovzduším, asi aby odradili další studentky od otěhotnění, docela se dařilo. Krom individuálu roztaženého na dva roky jsem neměla úlevu ani jednu. Zvládla jsem to, protože jsem chtěla, ale byla to fuška...

Takže můžu i porovnat.