Předně, Irmi, omlouvám se, že se tu takhle dohadujeme. Nevím, co bych na Tvém místě dělala. Dcera určitě ví, že za ní stojíš. Ale asi neuškodí další ujištění o tom, že v případě neúspěchu žádné výčitky nepřijdou, že te´d jsou důležité i jiné věci.
A dál k některým příspěvkům: předpokládám, že úmrtí v rodině nezavinili svou leností či liknavým přístupem, proto zřejmě není nutné motivovat kopáním. Stačí třeba položit si otázku, co můžu v dané chvíli pro Irmi udělat. O lécích radit nedokážu. Ale vyslechnout, resp. dát najevo, že je to těžká situace, že držíme palce, to jde. Max přidat větu, že truchlení má různé fáze, člověk si jimi projít musí, že ten, kdo zbytek rodiny držel nad vodou se po čase také zhroutí, paradoxe vždy ve chvíli, kdy jsou na tom ostatní členové rodiny již lépe. A osobně mě přijde užitečná ta rada, že by dcera nemusela přijít o termín. Já jsem kvočna, za ředitelkou bych šla.