Kudlo, ale spousta věcí je taková, že nejsi povinna je udělat, ale když je neuděláš, tak jsi více či méně za sobce. Lidi prostě na chování druhých nějak pohlížejí, něco si o něm myslí, a to i mimo to, co upravuje legislativa. Je to normální korektiv, sociální kontrola.

Ty hranice, co je považováno za vhodné, očekávané chování, a co za již nadstandardní pomoc, jsou samozřejmě pohyblivé v čase, místě, podle situace, různých skupin lidí... ale jsou. Tvoje představa, že se každý může chovat jak uzná za vhodné sám (v mezích zákona), a nikdo nemá právo si o tom něco myslet (psát to na rodinu) je prostě lichá. Neodpovídá realitě. Společnost takhle funguje. Tlačí lidi k tomu, aby mysleli i na druhé.