Nechci vám kazit zábavu, ale za sebe si myslím, že právě ve škole mají děti možnost naživo vidět rozdíl mezi hovorovým a spisovným jazykem Mmch o existenci a účelu obojího se i učí
I ve škole nastávají různé situace a děti (světe div se) samy slyší, že jinak se komunikuje při uvolněném povídání a jinak při oficiálních příležitostech. Přece i v krásné literatuře se běžně používá nářečí.
A totéž samozřejmě existuje i v komunikaci rodič - škola. Používání hovorových a citově zabarvených slov je přece výrazový prostředek, vhodný k navození uvolněné atmosféry, chci dát tomu rodiči najevo, že teď a tady je to bezpečný prostor pro hovor o jeho dítěti, a taky přecházím na jeho způsob komunikace. Jinak se budu bavit s rodičem v šatně a jinak v ředitelně, mj. tím i zdůrazním autoritu ředitele.
Totéž v písemné komunikaci, záleží na účelu sdělení. Umím si v klidu představit osobní mail, určený rodiči jen toho konkrétního dítka, kdy chci sdělit, že dnes se něco drahouškovi úplně (ne)povedlo, kde použiju nářečí. Podmínkou je samozřejmě podoba navázané spolupráce s rodičem. Někomu se dá napsat mail hovorově, někomu ne. (Takže být Libikem, jsem ráda, spolupráce funguje, rodič si s učitelem rozumí, co víc si přát.) A stejnému člověku zase jindy zašlu informativní mail, napsaný strojeně

Hrubice jsou ale něco jiného, ty jsou ze strany školy faux pas každopádně.