tak ale přece není možné být vždy na 100% ohleduplný, to, že se někdo zasekne po cestě a nevyndá si včas jídlo z trouby, znamená, že je bezohlednej? a co když se zasek s někým, kdo potřeboval akutně s něčím poradit? pořád je to bezohledný?

Já si myslím, že normální běh života člověka, kterej nemá nějakou obsedantní poruchu, znamená, že holt nebude vždy úporně myslet na to, aby vždycky všecko udělak se 100% ohledem na okolí, a za stejně normální považuju , že s tím všichni počítaj. Normální lidi nezdržujou schválně, ale taky se snad nepůjdou bičovat za to, že někoho nechtě na dvě minuty zdrželi, proboha! A taky budou trošku tolerantní v tomto smyslu i ke svému okolí.