Syn měl také problém se školkou. Chtěl tam být jen kvůli kamarádům, ale domů mi chodil nevyřáděný, hladný a dost protivný a přecitlivělý. Také se mi jeden čas začal počůrávat..společně se synem jsme se dohodli na individuálním vzdělávání. Dostal ode mě všechny informace o tom, jak by to probíhalo, co by se změnilo apod., a také měl čas se rozmyslet. Ve školce jsem to poté nahlásila, donesla už vyplněnou žádost a řekla, že s ním prostě chci být doma. Paní učitelky se urazily, s ničím mi nepomohly ani nekomunikovaly, tak jsem si všechny infa o vzdělávání zjišťovala sama. Na přezkoušení mě upozornily snad dva dny před tím, než se jim hodilo, abychom přišly, ale já si z nich hlavu nedělám :D Syn si to nemůže vynachválit. Když chce být s přáteli, vezmu ho na hřiště nebo jedeme za známými, více cestujeme, více si hrajeme, máme taky řád, hravé učení a musím říct, že jsem nikdy nezažila nic lepšího. Přezkoušení byla spíš sranda, to, co po něm chtěly, uměl snad když už šel do školky, byl to prostě nejnižší základ. R i Ř jsme se taky zvládli naučit sami a v kolektivu pravdu problém nemá. A co je hlavní, máme čím dál lepší vztah. Syn ví, že se o mě může opřít, že mu vždy pomůžu efektivně vyřešit jakýkoli problém a že společně všechno zvládneme. Jde o to jít do toho, nebát se a neotálet. Nerozhodnost je pro dítě velmi náročná emoce ze strany rodičů, děti potřebují jistoty. To je tedy můj názor, já doufám, že někomu bude ku pomoci..