A je otázka, nakolik se o tyto svobody (o který mně jde taky) zasloužilo křesťanství vzhledem k tomu, jaké po většinu doby, kdy panovalo v Evropě, byly podmínky k tomu "myslet/říkat si co chci", "studovat co chci", "věřit nebo nevěřit, v co chci", o rovnoprávnosti nemluvě.

Myslím, že spousta toho byla možná až ve chvíli, kdy křesťanství ztratilo "monopol", přitom jsou to věci, bez kterých bych se dost nerada obcházela.

Křesťanskou minulost Evropy nikdo nepopírá, ale vývoj jde naštěstí dál.

Jsem ráda, že žiju v sekulárním a zároveň nábožensky tolerantním státě - že se mi nikdo nemontuje do toho, čemu mám nebo nemám věřit, a zároveň si tu věřící všech denominací můžou praktikovat to svoje, a ráda bych, aby to tak zůstalo.