" Velikonoce (včetně přijetí volna ve většině států) jsou protože je to křesťanská záležitost a Evropa je křesťanská. Tím , jak žijeme, co děláme, od čeho se vědomě i nevědomě odrážíme."¨

Slavení velikonoc u nás má bezpochyby křesťanský základ. Tisíc let (by voko) to bylo povinné. A vítané, protože církevní svátky byly dny, kdy se nedělalo, takže každej svátek byl vítanej.

Proč po zavedení náboženské svobody zůstaly zrovna velikonoce a vánoce, i v době komančů? No to je k diskuzi.

Osobně bych řekla, že u vánoc to bylo proto, že to je velmi významný křesťanský svátek a je tam ten efekt dávání dárků, děti se na to těší, takže zrušit to úplně by bylo i pro komanče politicky obtížné.

Pokud jde o velikonoce, tak jsou asi nejvýznamnějším křesťanským svátkem, takže zase ten politický dopad by byl velký, přeci jen v 50. letech bylo ještě hodně věřících a možná by to bývalo vyvolalo problém s Vatikánem, tak to komančové radši nechali.

Pokud jde o školku, tak si myslím, že by děti měly dostat informaci o tom, že slavíme jaro a že někteří věří že Ježíš.... Vyložit příchod jara problém není, ale to ohledně Ježíše, to už je pro školkové děti složitější, ale myslím, že učitelky by měly být vzdělány na to, jak věci pro děti zjednodušovat.

A myslím si, že ve škole, na druhém stupni, by se k tomu ještě mělo přidat to, proč velikonoce, resp. ukřižování je zrovna v téhle době - tedy že Ježíš přijel na pesach a co je pesach a co připomíná.

Nevím, co myslíš tím, že "Evropa je křesťanská". Že nadpoloviční většina Evropanů jsou křesťani? To nevím, statistiky neznám.

Křesťanskou historii a původ máme, to jistě. Ale neřekla bych, že křesťansky žijeme.

Některé křesťanské hodnoty uznáváme a řídíme se jimi, to ano. Ale ne proto, že jsou křesťanské, ale prostě proto, že je uznáváme jako správné - nemá se krást, zabíjet, znásilňovat, lhát apod.

Ale např. můžeme souložit i mimo manželství, i osobami jiného pohlaví, i se zvířaty, můžeme masturbovat, užívat antikoncepci, v manželství jsou si muž a žena rovni, nemají rozdílné povinnosti (po formální stránce), z hlediska náboženství si můžeme věřit čemu chceme, můžeme klít, nemusíme světit žádný den, správnost toho, co děláme, se nepoměřuje tím, jestli je to v pořádku z hlediska křesťanské víry.