mám dvě holky a mluvily obě strašně brzy a velmi dobře. Do tří let uměly i R a Ř a vidím kolem sebe dva extrémy. Jedni jsou z těch, kteří se opravdu nestarají a odkládají děti k technice a kamkoliv jinam a pak ti, kteří to právě vidí jako strašné zlo a věnují se, ale mám několik zkušeností, že někteří přehánějí i to a prakticky dítě nepustí ke slovu. Mám jednu známou jejíž děti obě měly s řečí potíže a ona si mi stěžovala jak je to nespravedlivé, že ona se dětem věnuje a výsledky nikde. Pak jsem ji občas pozorovala a ona třeba houpe dítě a u toho mu ještě zpívá. Nenechá dítě dokončit sloku, nenechá dítě jen tak koukat kolem sebe a přirozeně položit mamince otázku co je to za ptáka co letí kolem atd. tj. je třeba někdy taky toho věnování se ubrat. Protože pak dítě stále vnímá co mu maminka nabízí a nemá potřebu nabízet tj. říkat to svoje.

A k odkladům, já už mám obě holky ve škole bez odkladu, ale nesčetněkrát jsem slyšela jako důvod pro odklad, že rodiče nechtějí ty povinnosti. Do školy se vstává dříve (u nás se začíná 7:45), do školky lze dítě přivést až do 8:30, do školy se musí dělat svačina, ve školce vše dostane, po škole se musí dělat úkoly a když něco nejde pak i něco navíc, s prvňákem navíc denně číst atd. se školkáčem tohle odpadá. Překvapilo mě, kolik lidí mi tohle řeklo.