libiku, jak jinak si vysvětluješ, že všichni občané tohoto státu mají volno o křesťanském svátku, než tak, že to tu měli (mají) pod palcem? Co je na tom neakceptujícího? Naopak, beru to na vědomí, tak to prostě je, jsem s tím smířena.

Vášeň pro zobrazování utrpení vnímám, od dětství vídám ukřižovaného Krista podél cest, v polích, na sugestivních obrazech... můj šálek čaje to není, ale nikomu to neberu.

Proč by to, jak na mě to náboženství působí, nemělo být východiskem k mému názoru, kdy a jak se má prezentovat školkáčům?