Tak jsem si při čtení vaší velikonočněkřesťanské diskuze zavzpomínala na svou babičku. V mém školkovém věku mi kromě čtení pohádek a Dětí z Bullerbynu, vyprávěla o životě svém i o životě Ježíšově. To zahrnovalo i příběhy z války a totálního nasazení, včetně zabitých a rozkouskovaných lidí. Zahrnovalo to i příběh Ježíšova ukřižování. Všechny tyto příběhy, ať reálné či nereálné, formovaly můj postoj ke světu, lidem a životu vůbec. Jsem ráda, že ten křesťanský základ mám, protože i on mi pomohl chápat některé věci v životě. Do kostela nechodím, k Bohu (žádnému)se nemodlím. Přesto mne Bůh celý život provází. Stejně tak jako úcta k přírodě, lidem, zrození a tradicím. A také svobodomyslnost. Myslím, že čím víc se do dětí vloží, tím víc budou mít otevřenou mysl a srdce. Tím větší je šance, že z nich vyrostou chápaví a tolerantní lidé.