Ono to je složité. Je spousta klientů, co nebudou chtít, aby o nich byly vedeny záznamy. Nikdy nevíš, kdy se to dá použít proti tobě. Samozřejmě všichni mají povinnost mlčet. Ale prostě tak to je. Další věc. Mám mezi klinickými psychology velmi blízké kamarádky a okrajově se v oboru pohybuju. A i ty pojišťovny uzavírají smlouvy jen s někým. Kamarádka má třeba smlouvy se čtyřmi pojišťovnami a jiná jen se dvěma. Navíc třeba terapeutka, ke které jsem chodila, mohla moji terapii účtovat pojišťovně moji terapii jen jednou měsíčně. Takže jsem sice jednou měsíčně chodila zdarma, ale já chodila až dvakrát týdně a to jsem si to platila sama. Takže ono i to, že to máš na pojišťovnu ještě neznamená, že to vše pojišťovna opravdu proplatí. A hlavně v ten okamžik dostaneš diagnózu. A ne všichni to tak chtějí. A samozřejmě časově jsou ti kliničtí velmi vytížení a můžeš čekat měsíce a měsíce. A pravděpodobně budeš.