Kdysi, ještě v době SSSR, jsme byli na Ukrajině, přejížděli jsme od jedné rodiny k druhé... V jedné vesnici jsme skončili v sobotu večer, potřebovali jsme vyprat pár věcí... Bádání, kam pověsit prádlo, aby nikdo neviděl, že se v neděli pralo, bylo na hraně absurdna. V souvislosti s tím, že do místního kostela jsme nesměli ani nahlédnout, neboť teta na té vesnici učila a měla by z toho problémy, se to posunulo až za hranici absurdna.