Přidat odpověď
Tohle jsem dokonce řešila s právničkou. Nejde to. Ale blízká kamarádka a bývalá terapeutka vědí, čím jsem prošla a slíbily, že děti k mé rodině nikdy nepůjdou. Moje děti ji navíc neznají. No tak prostě ještě čtyři roky a pak bude jedno dítě plnoleté.
Kudlo, my to zase nemáme tak, že bychom o tom mluvili nějak často, vlastně vůbec ne. Prostě děti nějak žijí v podmínkách, které moje rodina má, a prostě vědí, že jsme my čtyři a tečka. A že se musíme na sebe spolehnout. Dětem nijak hlavu nepletu a rozhodně je chráním, co to jen jde. Na druhou stranu, běžné děti asi mají v mobilu kontakt na babičku. No my ji prostě nemáme, takže na ni kontakt nemají. A místo toho mají kontakt na někoho jiného.
Předchozí