Kudlo, myslím, že v tomhle s Tebou nejsem ve sporu, k obecné legalizaci euthanazie se stavím odmítavě (nedávno jsem i o tomhle vyplńovala dotazník, který mi poslali z ČLK), u asistované sebevraždy mám asi trošku volnější přístup...ale obecně jsem prostě nejistá a cítím, že si svoje názory potřebuju víc utřídit a potřebuju k tomu víc informací. které mi doufám, aspoň trochu, idé jako psychiatr, patolog, zakladatelka hospiců, filosofka v oblasti lékařské etiky a koneckonců i ten právník pomůžou najít.

Jinak co se týká toho indiviuálního "pohledu na trpícího blízkého" - i tohle výše zmíněná kamarádka řešila (a tohle napsala i do knížky, tj. můžu to psát veřejně) - váhala, jestli svého partnera nezabít shozením z výšky (v době, kdy už věděla, že on je rozhodnutý pro sebevraždu). A neudělala to, ne ani kvůli svému svědomí, ale kvůli tomu, že věděla, že on jí absolutně důvěřuje a nechtěla, aby poslední, co on zažije, byl pocit zneužití té důvěryx z její strany.
Co se týká mně osobně v tomhle směru, chválabohu jsem zatím v takové situaci nebyla, nevím, prostě nevím. Neznám sama sebe natolik, abych se odhadla v natolik mezních situacích, nevím, nakolik by to můj pohled na euthanazii mohlo změnit.