Přidat odpověď
Zcela sobecky za sebe, vyprovázela jsem na poslední cestě kamaráda, který zemřel doma na rakovinu - doma byl posledních pár dnů, kdy po posledním odvezení do nemocnice lékaři sami usoudili, že další operace je nesmyslná. Třikrát denně mu jezdili měnit morfiovou pumpu. Byl to člověk, který dokázal doběhnout závod s otevřenou zlomeninou nohy, rozloučil se s rodinou týden předem a pak jen čekal v bolestech na smrt. Já mám snížený práh bolesti, moje tělo to ví a většinou mne nic nebolí (hlava asi 10x za 50 let, neznám těhotenské nevolnosti...) ale když mne cokoli bolet začne, jsem v hajzlu, nepůsobí na mne analgetika, znásobená dávka u zubaře působí mnohem později a kratší dobu, u blbýho výronu jsem tři dny nedokázala bolestí ani na chvíli usnout ani pod léky. Doufám a věřím, že budu mít to strašné štěstí a tak jak žiju báječný život, bude mi dopřána i rychlá smrt. A tak jako jsem měla připravené pokyny pokud by se mně (nebo nám oběma s manželem) něco stalo, včetně dohody s nejstarším, že a jak by dotáhl do dospělosti nejmladšího, mám dnes pořádek už "jen" v majetkových věcech a ano, mám plán B i C. Jinak souhlasím, že euthanasie může býr relativně snadno zneužitelná. ale ani já nechápu, proč domácí zvíře může umřít v klidu a míru a člověk se musí mnohdy protrpět do konce.
Předchozí