Ne, život si musím prožít se vším, co přinese. Mohlo by to potom být taky horší, kdybych spáchala sebevraždu... Můj plán tedy není sebevražda, ale vím, že jednou prostě odmítnu léčbu. Rozhodně se nebudu jako osmdesátiletá udržovat uměle při životě, obrážet nejrůznější doktory s tím, aby do mně cpali tuny prášků jenom proto, abych tady byla při nevalné kvalitě života ještě dalších x let. Prostě se nebudu v pokročilém věku léčit. je jasné, že asi jinak bych mluvila, kdyby mě nějaká fatální choroba postihla v padesáti, to bych bojovala, ale takové to vysedávání u doktorů v osmdesáti, to fakt ne. Navíc mě nebude po těch doktorech mít kdo vozit, takže i kdybych chtěla, budu mít smůlu .