Přidat odpověď
S ohledem na budoucí pracovní uplatnění bych volil, jak píšu níž, ale dal bych na dítě a na to, kam se budou hlásit jeho blízký kamarádi, protože jazyk se na škole snáz učí i tam, kde se učíš s nima (proto jsme my před pár dnama takhle dali na to, co chtěla dcera - volba byla stejná.
1. němčina - geografická blízkost, snadná jazyková praxe, šíře obchodních, kulturních, školskejchch a vědeckejch vztahů, navíc němčina je jazykem určitýho širšího prostředí (kromě Německa, Rakouska a Švýcarska se využije třeba i ve Skandinávii, v Pobaltí nebo v Turecku, odborný publikace a jejich záběr nedosahujou samozřejmě angličtiny, ale je to furt podstatně víc než jiný jazyky);
2. ruština - relativní jazyková blízkost, nižší úroveň znalosti ruština na slušný úrovni v českým prostředí, podobně jako němčina je jazykem přesahujícím rámec mateřskýho státu, poslouží prakticky po celým bejvalým Svazu, kde znalost angličtiny furt není na moc vysoký úrovni a ještě nějakou dobu nebude, totéž se tejká třebas i v ruskejch odbornejch kruhů - a Rusové hodně i v obchodním styku daj na neformální jednání u kterýho upřednostňujou ruštinu;
3. francouzštína - význam obchodních vztahů vyšší než u toho bejvalýho Svazu, ale je víc omezená na Francii, i když zajímavý využití může bejt třeba v Kanadě, a pak samozřejmě i Afrika, jihovýchodní Asie atd. Ale hlavně je to ta Francie, případně Švýcary. Je tu i jistá přitažlivost současný kultury, kde Francie znamená o něco víc než Německo nebo Rusko.
Předchozí