Romano,
mně přijde lehká, protože nemá tolik gramatických záludností. Stejně jako ta polština. Nevím, jak to přesně popsat, ale při dostatečné slovní zásobě v té ruštině/polštině tak nějak přirozeně a bez velkého přemýšlení stvořím správně poskládanou větu, anglicky a německy mluvím jak Masa Bob, pomalu v infinitivech. Na pasivní úrovni je to jedno, když ten tvar čtu, vím co to je, ale aktivně je to hrůza hrůzoucí.