Neznámá, nezoufej, mám hodně dospělého syna, který se řízením osudu momentálně usídlil v mém domě, kde úspěšně podniká, všemožně mě podporuje a dělá své malé sestře, co jí na očích vidí, hodný hoch oblíben všemi.

Když byl puberťák, zažila jsem záškoláctví, útěky z domova, trojky z chování, napínáky z jazyků, drzosti na xtou, ignoranci všech a všeho a možná mám subjektivní selektivní vzpomínky a to nejhorší si ani nepamatuju. ~:-Jednou jsem ho v zoufalství řezala ramínkem na oděv, stál jako beran, v očích jasné sdělení "ty krááávo"

jj, to je let..., dopadne to dobře