Naše děti. Nevadí nám to, ale nebyl to ani plánovaný cíl. Přičítáme to tomu, že jsme žili v zahraničí, celkem izolovaní, návštěvy do/z ČR tak 4 x do roka. A s manžlem se prostě navzájem oslovujeme křestním jménem, takže to děti vzaly po nás a my jsme jim nebránili, proč taky. Zajímavé ještě je, že naopak v němčině nás Mama/Papa oslovovali, to měli naposlouchné, třeba ze školky apod.