jednou, to byli starší kluci ještě hodně malí, ten prostřední byl miminko, moje maminka přišla s nějakou kritikou následovanou dobrou radou a doporučením, jsem se po jejím odchodu rozbrečela

naštěstí u toho byl můj muž a ten to vyřešil - byl fakt naštvaný, hned šel za ní, oznámil jí, co způsobila, že to přehnala, že si toto nenecháme líbit. Jak je jinak fakt hodný a slušný a celkem tichý, tak i zakřičel. A já jsem za to ráda, protože nám to pomohlo v tom, aby nás konečně začala vnímat jako samostatný, kteří nejsou pod její přímou kontrolou, kteří by bez její kontroly nepřežili

od té doby se sice snažila radit a kritizovat a tak, ale už to nikdy nebylo tak zlý, a možná právě proto, že i já jsem věděla, že v tom nejsem sama, podpora manžela je strašně důležitá.