Val, já to i tady opakuju pořád dokola, hlavně se nikdy neomlouvat, nevysvětlovat, oni toho zneužijí, obrátí se to proti vám, protože tím jenom ukážete svoje slabý místo

jediný řešení je odmítnutí, ukázat naštvání, odejít, zařvat, a pak trvat na svým
taky mi to pár let trvalo, byl to postupný vývoj, napřed jsme odbourali přímou kritiku, hodnocení a rady, pak vztah k dětem, bohužel není úplně ideální, ale není aspoň škodlivý, součástí toho bylo odmítání sladkostí. Třeba i tím, že jsem řekla, že to vyhodím, když nám to dají, příště jsem řekla, že jsem to vyhodila, znovu dali, klukům do ruky, na jsem jim to vzala, já jsem rodič, na rozhoduju, rozčílila jsem se, rodiče taky, třeba i tři měsíce se mnou maminka nemluvila, vydírala mě tím, a to bydlíme v jednom domě.
Bez opory v manželovi bych to asi nedokázala, ale máme klid a nikdo nám do rodiny ani domácnosti nemluví.
Bráchové občas vzpomenou, že obdivovali, jak jsme si poradili a jsou rádi, že jsme rodiče převychovali, protože oni už s nima tyto problémy neměli.
A že zdaleka nepíšu o všem...