Yuki,
nevím, co si představuješ pod pojmem "stěžovala".
Pokud měla škola požadavek, který mě prudil a pokládala jsem ho za zbytečnou buzeraci, slušně jsem oznámila učitelce na třídní schůzce, proč tu či onu věc nehodlám řešit a navrhla kompromis. Např. u obalování sešitů a učebnic. Řekla jsem, že chápu argument, že se obalená učebnice lépe chrání před poškozením, a že v případě poškození díky neobalení na konci roku učebnici uhradím. Od té doby jsem ohledně balení učebnic neslyšela ani slovo. Totéž třeba s poznámkami. Řekla jsem slušně paní učitelce, že poznámky nemají na dítě žádný vliv, tudíž je zbytečné je psát; pokud se bude dít něco vážného, očekávám od školy informaci, ale zpráva o tom, že si dítě místo počítání sloupečků staví na lavici konstrukci z tužek a trojúhelníku je nepodstatná banalita, kterou já jako rodič stejně ex post nijak nevyřeším. Kromě rodičovských sdružení jsem se ve škole nevyskytovala, nikde jsem si na nic nestěžovala a měla jsem svatý klid jak já, tak dítě. Ale možná jsem v tomto směru byla bílá vrána, neboť třídní v devítce při loučení s žáky kladla synovi na srdce, aby si na střední pečlivě hlídal své školní záležitosti, protože "jak zná maminku, ta za něj nic řešit nebude".