Přidat odpověď
Evelyn
já si práci sestry představuju tak nějak, jak to popisuješ - že lítá jak hadr na holi a má problém se najíst.
Předpokládat, že se natolik kope do zadku, že jí jistě nebude zatěžko posloužit panu primáři, aniž by to pacient jakkoli pocítil a aniž by to bylo na úkor toho, že ona sama se nenají a nevyčůrá, mi připadá dost urážlivá vůči té sestře.
A v kontextu, ve kterém se pořád tak trochu bavíme (že by "ženská" povolání, zejména pečující profese, neměla mít nižší prestiž) je to dokonalá ukázka opaku - sice medicína, jak jsme se právě dověděli, se stává povoláním s převahou žen, ale sestry jsou tradičně povolání s převahou žen. A Libik tady hlásá, že vlastně není problém, když taková sestra udělá služku panu primáři (jestliže je vlastně jedno, když nedělá práci, za kterou je placená, a místo toho venčí psa, tak jakou hodnotu asi má ta její původní práce)?
A jak lze volat po prestiži povolání, které obrátkou takto degradujeme? A posílali bychom takhle venčit nadřízenému i kardiochirurga nebo ředitele banky, nebo bychom se před takovou myšlenkou zarazili a přišla by nám divná a nedůstojná?
Předchozí