Můj manžel měl taky otce, který neřídil. Do té doby jsem prakticky neznala rodinu bez auta. To je asi ten největší problém, že se staříci nikam sami autem nedopraví.... Na druhou stranu jsou to lidé ve věku, který by je neměl nijak limitovat. Naše sedmdesátiletá sousedka se stará o svoji matku, která má 91 let. Můj osmdesátiletý otec je právě na dovolené v Austrálii a je to naopak on, kdo rozváží členy rodiny tam, kde je potřeba. Pokud jsou staří lidé mobilní a při smyslech, nevidím důvod jim dělat poskoky. Jsou schopní si sami nakoupit, uvařit a odjet dopravními prostředky tam, kde je potřeba. Jestli ale tvůj muž vše nastavil tak, že jim ten servis děláte, čeká vás klidně dalších 15 let dobrovolného otroctví. Zapojila bych je naopak do procesu. K tchýni bychom šli celá rodina v neděli na oběd a tchán by mi pomohl se zahradou. S vnoučaty by dělali x aktivit a klidně i pomohli s věcmi kolem jejich vzdělávání. Pomoc by prostě měla být vzájemná, pokud jsou zdrávi.