To je u nás téma na dlouhé povídání, neboť naše dvě kočky se nám už postaraly o pěkných pár veselých historek z natáčení. Pravda je, že máme velmi blbého kocoura a velmi chytrou kočku. Kočka je téměř o polovinu menší a lehčí a přesně o tři roky mladší, ale v našem kočičím duetu je jednoznačně kápo. Když se jí zachce, tak kocoura vyfackuje z mojí postele, že se nestačí ani rozloučit, když dostávají nějakou dobrotu, tak kocour se tak dlouho rozmýšlí a nabízenou pochoutku očuchává, až kolegyně udělá chramst a sežere mu to. A ten blboun jenom kouká tím svým tupým pohledem. Fakt, on má opravdu tupý pohled upřený do nikam, zatímco kočka kouká bystře, je vidět jak jí to v té bílé hlavičce šrotuje. Někdy až moc. Jednou se stalo, že nám dcera volala ze skautského tábora. Manžel si zrovna četl noviny, tak je položil na stůl, mobil přepnul na hlasitý odposlech a položil ho na ty noviny a bavili jsme se s dcerou. Kočka po pár větách začala zmateně pobíhat okolo - slyšela hlas nejmladší páničky, ale neviděla ji, tak začala hledat. Rychle zúžila okruh pátrání, až vyskočila na stůl a tam ten hlas slyšela úplně zblízka, ale nejmladší pánička tam taky nebyla. A tak to vyhodnotila tak, že teď už může být jedině pod těmi novinami a vrhla se pod ně.