Kamarád mého staršího syna ukončil svůj život skokem pod vlak. Syn je z toho úplně na dně. Nic nepoznal, nikdo neví proč, vyčítá si to. Byli domluvení, že se uvidí příští týden na jedné akci... No, neuvidí. Přemýšlím o tom chlapci,myslím na jeho rodiče .... Během mého života si vzalo život 7 lidí, se kterými jsem se znala blíže. Byli to lidé citliví a empatičtí. Nikdy bych to do nich neřekla. Dá se takovým událostem předejít? A jak se z toho vlastně vzpamatovat? Jo, hloupá otázka, na kterou asi není odpověď.